"Nechci tady za sebou nechat hokejovou spoušť nebo hokejový skanzen" říká trenér Zdenko Matis
Ve velkém předvánočním rozhovoru jsem prožil 2 a půl hodiny s hlavním trenérem Rožnovského A týmu, kterým je pan Zdenek Matis. Pan Matis je pro hokej úplně zapálen a obětoval mu celý život, o hokeji by se dokázal bavit hodně dlouho. Byl jsem překvapen nad kolika faktory týmu přemýšlí a kolik jich má na papíře (tabulky účasti na trénincích, postavení útoku ve všech utkáních, hra soupeře) z čehož vyplývají i vysoké nároky na hráče. Naštěstí je taky věčný optimista, což pro hokej pod Radhoštěm je nutné. A pořád vidí u týmu velký potenciál pro zlepšení.
Hlavní trenér HC Rožnov pod Radhoštěm "A" Zdenko Matis. Přemluvit pana Matise na pózování pro focení dalo taky pořádnou práci.
Dobrý den pane trenére jak jste vůbec začínal s hokejem jako hráč, jako trenér?
Na začátku jsem samozřejmě hrával začínal jsem v Liptovském Mikuláši a na vojně jsem byl ve Vyškově. Ve Vyškově jsme kombinovali hokej s fotbalem a tam jsem při fotbale měl zranění nohy, které mě málem stálo amputaci, to byl můj konec jako hráče. Od roku 1972 jsem začal trénovat.
V kterých klubech jste působil?
Nerad o tom mluvím, nerad se hrabu ve vzpomínkách a v tom co bylo. Dívám se hlavně do předu.
Po pár minutách přemlouvání začíná ze sebe pan Matis sypat kluby v kterých působil.
Budu se snažit je teda jmenovat od nejstarších, ale je možné že je přehodím. Bylo jich opravdu hodně a ve většině z nich jsem svůj cíl splnil. Takže začínal jsem v Brně, Vyškov, Žilina, Trnava, Michlovce, Liptovský Mikuláš, Martin, Liptovský Mikuláš, Žilina, Levice, Liptovský Mikuláš A trenér, Německo, Žilina, Karviná – metodika, Rožňava, Rožnov pod Radhoštěm, Bosna, Rakousko, Rumunsko, Ružomberok, Bělorusko, Polsko, Česká Lípa/Děčín, Jičín, Turnov, Lomnice nad Popelkou, Dolní Kubín = šéf trenér + učitel, Sedlčany stážista. Ve většině klubů jsem působil jako trenér A týmu nebo juniorů u některých jsem pracoval taky u mládeže a jako metodik přípravy. V některých sezonách se kumulovaly i dva kluby v 1 sezoně najednou.
Jaký je váš největší úspěch?
Finále juniorské extraligy s Liptovským Mikulášem, až ve finále nás zastavily Pardubice za které tenkrát hrál Hašek, Dolana, Jiroutek, Volný, Vinodal, Landsman.
V Rožnově pod Radhoštěm jste už jednou trénoval?
Bylo to okolo let 2001-2004, spolupracoval jsem s juniory, dorostenci a nakonec jako asistent trenéra mužů u pana Jakeše. Těžká doba, ale snad s panem Zahradníkem, Lubošem Porubou a dalšími kolegy jsme to zvládli.
Jak na to první angažmá vzpomínáte?
Nebyl tady ještě zastřešený stadion. U mužů to bylo špatné, bylo málo lidí, tak jsme to lepili jak se dalo. Přitáhl jsme i některé hráče ze Slovenska, dojížděli tady hráči ze Žiliny. Třeba golman Lajčák, ten potom chytal i v extraligové Žilině jako dvojka. Skončil jsem tady, protože se začalo zastřešovat a sezona se nehrála. Nebyly peníze na led a ještě na trenéry. Byly tady silně amatérské podmínky, bez kterých by ale dnes hokej v Rožnově p/R asi nebyl.
Proč jste vzal podruhé Rožnov pod Radhoštěm?
Chtěl jsem se vrátit co nejblíže k rodině , k Žilině, jsou tam určité zdravotní potíže člena rodiny a Rožnov p/R mi v tom vyhovoval, do Žiliny je to kousek. Na Slovensku trénovat nechci. Nic nového mi to již dlouho nedalo, proto jsem teď odmítl v prosinci angažmá v 1.NHL a 2NHL-SR na východě Slovenska.
Nelitujete teď angažmá v RpR?
Ne, určitě ne. Jediné co jsem neměl dělat bylo do toho vstoupit bez letní přípravy. Tvorba týmu HC RpR neproběhla ideálně, máme tu tři skupiny hráčů. Starší kteří hráli, juniory a ty kteří v poslední době nehráli vůbec.Tady musí být v létě příprava a systém od toho se sezona odvíjí. Skládání týmu, kdo s kým má hrát. Skládal jsem určité dvojice hráčů a na některé věci jsem došel pozdě. Někteří hráči prostě spolu hrát nemůžou, prostě si nevyhoví na ledě i mimo něj. A toje tragikomedie mého zjištění, ale patří to k sociální kohezi a činnostní participaci sportovního kolektivu v praxi, bohužel.
Jak hodnotíte výsledky?
Podívejte se nemám smlouvu jako trenér, nejsem tu jako profík. My to tu děláme tak poloprofesionálně a od toho se to odvíjí. Pohled na tabulku není pěkný, ale věřím že po Vánocích to bude lepší. Do budoucna to tu nebude charita. Po Vánocích bych, chtěl stabilizovat sestavu, už jsme se o tom s panem Martyčákem bavili. Snad budeme hrát na tři pětky a budou hrát ti nejlepší a ti co chodí nejpoctivěji na treninky. První a druhou pětku chci mít stabilní, třetí bude přechodová, hráči doplní 1a 2 pětku a samozřejmě hráči ze 4 pětky se budou moc do ni dostat. Čtvrtá pětka bude čekat na svoji šanci, na zranění, bude muset makat na treninku a přesvědčit, může kdykoliv naskočit do hry. S golmanem to chci udělat stejně, určíme jedničku a ta bude chytat, když ztratí formu, dostane šanci dvojka a bude muset přesvědčit.
Podívejte ani se nedivím že pan Tejkl byl na ně tvrdý, protože co předvádí na treninku.
…trenér vytahuje tabulku účastí na trénincích.
Víte ta soutěž už má nějakou úroveň bez přístupu to nelze. Pan Tejkl to měl ještě horší protože byl placen takže profík, byl odpovědný za výsledky a od toho se to vyvíjelo. Kdybych byl placen a musel mít výsledky tak možná 10 lidí končí. Do dvou měsíců po mém nástupu do funkce byla ovšem dohoda jasná, zapracovat i slabší jedince s výhledem do budoucna, mluvím o domácích odchovancích.
Někteří hráči říkají že cvičení na treninku jsou těžší, nejdou pochopit, nelze to zjednodušit?
Ne, nemůžeme se vracet zpět na nižší úroveň, to by byla cest zpět. V taktickém myšlení a postavení hráči nechápou určité věci. Chtěl bych taky trénovat přesilovky a oslabení a je to pracovní trénink a ne radostný. A moje zkušenost mluví jasně, čím více se dělá šablona, tím více se potírá myšlení hráčů.
Trenér při práci v treninku. Treninky jsou od zápasu v Karviné ještě náročnější.
Zpět k zápasům, Karviná doma, Uničiv a NJ, hodně nás to táhne dolů?
Nedostatek herní praxe, taktické nedostatky, přerušení hry, hloupá chyba, faul, naše hloupost nás táhne dolů. Smrdí to někdy hrubou neodpovědností jednotlivce za kolektiv. Je to melancholická sabotáž společné práce.
Kde je nejslabší místo týmu?
Obecně dynamická síla. Útočníci neumí bránit a napadat. Obránci dlouho drží puk a nerozehrají. Golmani někdy zachytají, někdy ne. Prohráváme hodně osobních soubojů v prostorech útočného pásma a obranného pásma a neumíme řešit systém pozičního bránění ve středním pásmu.
Máme doma Uničiv, NJ, HC RpR B, jak to vidíte bodově?
Stabilizace sestavy a pozice golmana povede k úspěchu. Hráči si musí v útočném pásmu více věřit, a více střílet z poza bránících hráčů. Čili pohotovost střelby v zátěži po osobním souboji.
Jak je to mezi vámi a panem Martyčákem na střídačce?
Myslím že to klape. Na začátku mi pomáhal více, přece jenom on znal hráče více, nyní mi pomáhá jako asistent. Vždy je lepší vědět i názor někoho druhého a společně řešit vzniklou situaci. Bez toho pána by náš HC nemohl fungovat a předním je potřeba smeknout klobouk, co pro kluky udělal doposud.
Vím že jste chtěl i skončit?
Nabídl jsem v prosinci funkci k dispozici. V zápasech byly taktické chyby, v rozhodujících chvílích zápasu hráči nedělali co měli, my najednou přestaneme hrát, není tam taktická disciplína, to není rybník a jdem si zaťukat. Vyvodil jsem prostě osobní odpovědnost. Vedení mi dalo důvěru pokračovat v práci do konce sezony a pak rozhodneme jak dál pokračovat.
My to tady máme historicky ty základní chyby, chceme hrát se svými odchovanci a je to tady prostě hluboko v nás.
Na začátku tady byl velký entuziasmus, teď hodně opadl. Já vím hráči mají svoje povinnosti, musí do práce, hokej je neživí, ale výpadky v treninkové činnosti jsou velké, v jiných klubech to tak prostě není. Chybí tady profesionální myšlení lidí. Hráč nebyl na dvou trénincích v týdnu a diví se proč nejsem v základu. Chybí určitá sebereflexe některých hráčů. Na druhou stranu jsou tu lidi, kteří za mnou přijdou a řeknou tento týden jsem nebyl na trénincích tak pokuď není nutné na zápas nejedu. Ale to je málo sebekritiky.
Co budoucnost v Rožnově pod Radhoštěm?
Musím mít morál a výsledky nejsou. Pokračoval bych , ale museli by se změnit podmínky, příprava, posilovna. Víte nechci tady za sebou nechat hokejovou spoušť nebo hokejový skanzen v myšlení hráčů, aby zakrněli. Pak by řekli: „Byl tady a ničeho nás z hokeje nenaučil a pak zbaběle utekl od odpovědnosti“. Tak tohle pane redaktore není moje životní hokejová filozofie. Ač bych mohl v roce 2013 skončit věkem 60-tiletého pána, zatím to nepřichází do úvahy…
Děkuji za rozhovor.